V rámci přeshraniční výměny elektronických eReceptů rozeznáváme dva základní procesní scénáře, a to primárně z důvodu rozdílného chování a z hlediska samotné realizace. Jedná se konkrétně o scénář českého pacienta v zahraničí a cizince v české lékárně.
Scénář českého pacienta v zahraničí
Tento scénář probíhá tak, že český pacient navštíví lékárnu v jiné zemi EU a požádá o vydání elektronického receptu. Následně bude pacient povinen předložit lékárníkovi doklad totožnosti a identifikátor eReceptu. Na základě dokladu totožnosti lékárník vybere ve své aplikaci cílový stát, do kterého se bude následně na daný eRecept dotazovat (v tomto případě tedy Českou republiku), a odešle ID dokladu a identifikátor eReceptu pacienta. V případě, že všechny údaje budou validní, bude eRecept vydatelný a pokud úspěšně proběhnou všechny kontroly pro umožnění výdeje, bude následně lékárníkovi zobrazen obsah českého eReceptu (1-2 položky). Lékárník bude moci vybrat položku(y) eReceptu a provést výdej léků. Jakmile lékárník uskuteční výdej v zahraničí českému pacientovi, odešle se záznam o vydání eReceptu do ČR a lékárník bude mít možnost celý eRecept uzavřít. Záznam o výdeji v zahraniční lékárně se uloží do CÚER a informace o výdeji bude následně dostupná předepisujícímu lékaři i v lékovém záznamu pacienta.
Scénář cizince v české lékárně
Druhý procesní scénář v počátku zcela kopíruje ten první, tedy cizinec navštíví lékárnu v ČR a předloží osobní doklad totožnosti a (volitelně) identifikátor elektronického receptu. Každý stát má možnost určit, co bude stěžejní údaj (nebo údaje) kromě identifikačního dokladu osoby, na základě kterého (nebo kterých) bude možné pacientovi jeho léky vydat. Některé členské státy EU mají tyto podmínky pro přeshraniční výdej nastaveny stejně jako ČR. To znamená, že na základě dokladu totožnosti a identifikátoru eReceptu bude možné pacientovi léky vydat. Příkladem takové země je Portugalsko. Některé státy mají ovšem tyto požadavky rozdílné, uskutečnění výdeje je možné např. pouze na základě dokladu totožnosti. Ovšem země vystavující eRecept má vždy právo určit si a nadefinovat, co musí zahraniční lékárník požadovat pro to, aby vůbec mohl být realizován výdej jejího eReceptu v cizí zemi. Následně v rámci tohoto scénáře lékárník vybere domovskou zemi pacienta (dle předloženého identifikačního dokladu) a vyplní identifikační údaje požadované formulářem daného rozhraní. Poté bude odeslán požadavek na ověření pacienta do domovské země pacienta a následně lékárník provede kontrolu identity pacienta podle údajů, které se mu vrátí jako odpověď na zaslaný požadavek. Pokud se všechny požadované údaje shodují, pacientovi bude možné vydat jeho eRecept, a to na základě obsahu eReceptu dle zadaného identifikátoru anebo ze seznamu předepsaných léků všech zobrazených eReceptů pacienta. Jakmile lékárník provede výdej léků, stejně jako v prvním scénáři odešle do původního státu údaje o výdeji a (případně) eRecept uzavře.