Za jakých podmínek mohou vybraní zdravotničtí pracovníci nahlédnout na sdílený lékový záznam pacienta?

Vyšší bezpečnost. Lepší informovanost. Efektivnější léčba. Tak by se dal popsat sdílený lékový záznam pacienta, který je jednou z klíčových funkcionalit systému eRecept. Umožňuje, aby s informacemi o tom, jaké léky pacient užívá, mohli pracovat všichni lékaři a lékárníci, kteří pacientovi poskytují zdravotní služby, a díky tomu mohli správně pacientovi nastavit léčbu a chránit tak jeho zdraví.

Sdílení lékového záznamu pacienta upravuje §81d zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech. Zákon o léčivech striktně stanovuje podmínky toho, kdo a za jaké situace může na pacientův lékový záznam nahlížet a jaké údaje má právo vidět.

 

Do systému eRecept, který zajišťuje funkcionalitu lékového záznamu, je zabudována celá řada preventivních i následných záruk technického i administrativního charakteru zajišťujících, že nahlédnout na lékový záznam mohou jen k tomu podle zákona oprávněné osoby.

Lékový záznam je „pouze“ funkcionalita systému eRecept umožňující náhled na data, která jsou již dnes uložena v centrálním úložišti elektronických receptů. Lékaři a lékárníci přistupují k systému eRecept na základě schválení Státním ústavem pro kontrolu léčiv a skrze autentizační přístupové údaje vydané na konkrétní ověřenou osobu. Navíc je nutné, aby se systémem eRecept pracovali pouze ze zdravotnického zařízení či lékárny, která má platný komunikační šifrovací certifikát, rovněž vydávaný Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Veškerá komunikace se systémem eRecept je pak přísně sledována a zaznamenávána. Pacient má tudíž jednoduchou možnost ověřit si, kdo do jeho lékového záznamu nahlížel, a to prostřednictvím bezplatné aplikace určené pro pacienty.

Pokud by i přes veškerá bezpečnostní opatření došlo k neoprávněnému přístupu a zneužití dat, obsahuje legislativa hned několik sankčních mechanismů – od vysokých pokut (až 20 mil. Kč), přes možnost odejmutí oprávnění k poskytování zdravotních služeb až po trestněprávní důsledky v podobě spáchání trestného činu. Tyto sankční mechanismy neslouží pouze jako prostředek následné nápravy, ale svojí závažností mají též preventivní funkci.

Je nutné znovu zdůraznit, že nahlížet na lékový záznam pacienta je možné pouze v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb tomuto pacientovi. Do lékového záznamu je navíc možné nahlédnout pouze u pacienta, který byl při předepisování léčivého přípravku nebo při digitalizaci listinného receptu v lékárně jednoznačně ztotožněn vůči registru obyvatel (ROB). V případě, že nedojde ke ztotožnění pacienta, je sice možné elektronický recept vystavit či listinný recept zdigitalizovat, ale léčivé přípravky není možné jednoznačně přiřadit ke konkrétnímu pacientovi, a tudíž nemohou být ani následně zobrazeny v jeho lékovém záznamu. Mimo výše uvedené specifika musí zdravotnický pracovník splnit ještě další podmínky tak, aby mohl nahlížet na lékový záznam pacienta v souladu s platnou legislativou.

Lékárník musí pro nahlédnutí do lékového záznamu pacienta splnit jednu z těchto podmínek:

  • Nahlíží-li při výdeji léčivého přípravku na eRecept – pacient mu sdělil identifikátor „vydatelného“ receptu (tedy pouze takového, na který je možné provést v lékárně výdej).
  • Poskytuje-li konzultace pacientovi (např. pacient chce volně prodejný lék a zajímá se o možné interakce s léky, co již bere) – pacient mu poskytne svůj elektronicky čitelný doklad totožnosti (občanský průkaz nebo pas).

Lékárník musí splnit jednu z výše uvedených podmínek při každém nahlédnutí do lékového záznamu pacienta a doložit její splnění sdělením identifikátoru eReceptu nebo čísla dokladu.

Lékař nebo klinický farmaceut ve zdravotnickém zařízení může nahlížet na lékový záznam pacienta po splnění podmínky tzv. prvního nahlédnutí, tedy potvrzením, že prokazatelně existuje vztah mezi ním a pacientem. Nahlédnutí je pro lékaře či klinického farmaceuta možné pouze v těchto situacích:

  • Lékař či klinický farmaceut může poprvé nahlédnout do lékového záznamu pacienta až po prokázání totožnosti pacienta u poskytovatele zdravotních služeb (předložením identifikačního dokladu pacienta).
  • Totožnost není třeba prokazovat, pokud byl v minulosti (od dubna 2016) v rámci poskytnutí zdravotních služeb lékařem u daného poskytovatele pacientovi již eRecept předepsán a následně vydán.

Splněním jedné z výše uvedených podmínek je jasně prokázáno, že lékař či klinický farmaceut poskytuje zdravotní služby pacientovi (projevem vůle pacienta předložením osobního identifikačního dokladu či předchozí návštěvou spojenou s předepsáním léku, který si pacient vyzvedl).

V případě dítěte, které je nezletilé, je tato situace obdobná jako v případě již dospělého pacienta. Dle ustanovení §81d, odst. 2 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech je první nahlédnutí na sdílený lékový záznam pacienta lékařem, který doposud nepředepsal danému pacientovi žádný eRecept, možné pouze na základě předložení dokladu totožnosti pacienta. Pokud je však již prokázána vazba mezi lékařem a pacientem tím, že někdy v minulosti byl pacientovi daným lékařem vystaven a následně vydán eRecept, pak předložení dokladu není nutné. Pro lékárníka je nahlédnutí možné pouze po předložení dokladu nebo při výdeji platného (vydatelného) eReceptu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že přístup jakéhokoli zdravotnického pracovníka k lékovému záznamu pacienta je přísně regulován. Rozhodně lze vyvrátit některé mýty, které se objevují v tisku, že na lékový záznam pacienta bude moci nahlížet kdokoli, že dojde k plošnému „sdílení“ dat o preskripci pacienta nebo že lékový záznam nebude mít pacient vůbec pod kontrolou. Všechna tato tvrzení lze jednoznačně vyvrátit výše uvedenými pravidly pro přístup k lékovému záznamu pacienta, které jednak velmi zásadně omezují přístup k datům o pacientovi a jednak dávají pacientovi velmi účinné nástroje (například v případě využití webové či mobilní aplikace pro pacienta), jak mít své osobní údaje pod kontrolou a jak případně zabránit sdílení dat, pokud si to pacient bude opravdu přát.